Čtenářský deník

Největší databáze referátů literárních děl, spisovatelů, básníků i literárních postav české i světové literatury.

Aktuality

16. 6. 2012 – Byl zprovozněn čtenářský deník.

Nejnovější referáty

Amazonský proud

(Vančura Vladislav)

První Vančurovu knížku, Amazonský proud, tvoří soubor čtrnácti minipovídek, které dohromady vyšly poprvé v roce 1923. Většina těchto próz byla již před svým shrnutím otištěna v různých novinách a časopisech.

Postavy těchto próz jsou značně různorodé, s ironickým a parodistickým pohledem nazírají na životní banalitu. Na tuto linii tvorby později navázal Vladislav Vančura jednak druhým svazkem povídek - Dlouhý, Široký, Bystrozraký z roku 1924, dále pak svou nejslavnější prózou Rozmarné léto z roku 1926.

Sbírka Amazonský proud náleží k nejvýznamnějším dílům českého avantgardního umění. Její výstavba se pohybuje mezi póly objektivní reality a básnické fikce. Ukazuje velikost prosté lidské existence a poezii všedního dění, oslavuje pospolitou práci. Vyznačuje se ovšem také revoluční ideovostí, velkou mírou groteskní nadsázky, parodie a satiry.

Slohový styl už je příznačně vančurovský - mnoho metafor, básnických obrazů, prolínání reality se snovostí a s uvolněnou fantazií.

Hrdiny jednotlivých próz z této útlé knížky jsou drobní řemeslníci, vltavští voraři, dělníci na stavbě Panamského průplavu, děti, osamělí sniví lidé, ale i měšťácký starosta, žebračky, zvířata nebo pohádkové bytosti.

Všechny postavy představují široké spektrum typů, sám autor je hodnotí, ostře rozlišuje postavy kladné a záporné. Záporné postavy jsou výrazně v menšině a jsou méně vykresleny.

Někteří kritici charakterizovali Amazonský proud jako ?obrovský proud snění?. Snivost je skutečně základní vlastností řady jeho hrdinů.

Všechny postavy díla spojují také motivy samoty a lásky. Samotu ukazuje Vančura jako trýznivý stav, který je pro člověka nepřirozený, a který je třeba překonávat sněním, prací, láskou, přátelstvím. Lásku pojímá jako jednu z nejvyšších lidských hodnot.

V úvodní povídce Ráj vystupují kromě zvířat chlapec s dívkou. Vančura jimi demonstruje nezbytnost soužití muže a ženy.

Hrdinou následující prózy Poslední medvěd na Šumavě je medvěd Janek. V této povídce ukazuje Vančura svár přírody s civilizací a otázku svobody.

Hrdiny třetí povídky Houpačka jsou dělník - bednář Novák a jeho rozmarná mladá žena. Novák je sice zručný řemeslník, ale lásce svou pozornost nevěnuje, což mu jeho žena oplácí zálety. Na konci povídky se bednář pustí do křížku s milencem své ženy, ovšem tato sličná paní souboj brzy ukončí výzvou ke smíru.

Hlavním hrdinou další povídky Nezábavná skutečnost je vodník. Autor ho zobrazil nejdříve z hlediska prostých lidí, kde představuje strašidlo v erbenovském duchu. V druhé části ho ale ukazuje mimo mýtus, jako člověka, který proklíná svou samotářskou práci, topí z donucení.

Stejně tak i hrdinové dalších povídek manifestují velikost a krásu obyčejného lidského života, jsou to aktivní, družné, snivé osobnosti, zaujaté svou prací.

V řadě z nich vytvořil autor svébytné typy, jejichž příznačné rysy pak rozvinul ve svých dalších dílech.