Čtenářský deník

Největší databáze referátů literárních děl, spisovatelů, básníků i literárních postav české i světové literatury.

Aktuality

16. 6. 2012 – Byl zprovozněn čtenářský deník.

Nejnovější referáty

Babička

(Němcová Božena)

Svou nejznámější knihu Babička začala Božena Němcová psát po smrti syna Hynka na podzim roku 1853 a dokončila ji v létě 1854. Vydání se ujal pražský tiskař a nakladatel Jaroslav Pospíšil a zvolil pro Babičku sešitovou formu ? text byl vydán ve čtyřech sešitech.

Stručný obsah

V první části přijíždí babička za dcerou Terezou Proškovou na Staré bělidlo k radosti čtyř jejích vnoučat - Barunky, Adélky, Jana a Vilímka. Poznáváme ji postupně jako ženu, která miluje práci, péči o hospodářství, ale taky přírodu doma i kolem, a je nesmírně citlivou vychovatelkou svěřeným dětem. Působí příkladem svým vztahem k domovu, vlasti i k lidem. Ve světě podzámčí si uchovává lidskou důstojnost, ale i učenlivou dělnost, kde je třeba. V druhé části vystupuje více do popředí zpodobení bohatých obyčejů od měsíce k měsíci (dračky, přástky, Mikuláš, vánoce, vynášení smrti, zvyky jara i léta, dožínky a Kristina svatba). Základem dějové gradace je právě babiččina neokázalá starost o sousedy, kteří se octli v tísni. Svou přirozenou moudrostí prostou ponižování i vypínání získává respekt i paní kněžny a její schovanky Hortenzie. Němcová vykreslila kolem Starého bělidla řadu milých postav (mlynářovy, myslivce, Kudrnovy, Kristlu, Jakuba, Mílu), které spolu s babičkou svými vzpomínkami a vyprávěními obohacují povídku. Nejobsáhlejší odbočkou, která ale průběžně splývá s hlavním dějem, je myslivcovo podání tragédie nešťastné Viktorky.

Hlavní postavy

babička Magdalena Novotná - prostá, moudrá, zkušená žena, laskavá a obětavá

Barunčini rodiče - Proškovi, matka je málomluvná, zpanštělá, otec přímý, sdělný, srdečný

Hlavní myšlenka díla

Üsilí ukázat harmonický život prostých lidí, dokonalého člověka jako vzor lidskosti a ušlechtilosti

Kompoziční prostředky

Nejednotný děj, řada obrazů z venkovského života spjatého s ústřední postavou. Kompozice má dvě dějové pásma: 1. Příjezd babičky na staré bělidlo, obraz života ve všech ročních obdobích. Prolog popisuje vzpomínky na babičku, epilog její poslední dny, epizoda příběh Viktorčin. Projevuje se zde popisný realismus s prvky idealizace.

Ukázka z díla

Dávno, dávno již tomu, co jsem posledně se dívala do té milé mírné tváře, co jsem zulíbala to bledé líce, plné vrásků, nahlížela do modrého oka, v němž se jevilo tolik dobroty a lásky; dávno tomu, co mne posledně žehnaly staré její ruce! - Není více dobré stařenky! Dávno již odpočívá v chladné zemi!

Mně ale neumřela! - Obraz její odtisknut v duši mé s veškerou svojí barvitostí, a dokud zdráva zůstane, dotud bude žít v ní!

Kdybych štětcem mistrně vládnout znala, oslavila bych tě, milá babičko, jinak; ale nástin tento, perem kreslený - nevím, nevím, jak se komu zalíbí!

Ty jsi ale vždy říkala: "Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem." Dost na tom, když se najde jen několik čtenářů, kteří o tobě s takovou oblibou čísti budou, s jakou já o tobě píšu.

Informace

Rok vydání: 1987,1885

Nakladatelství: Svoboda

Žánr: povídka

Místo, prostředí vesnice, Nymbursko

Doba děje: 19. století