Čtenářský deník

Největší databáze referátů literárních děl, spisovatelů, básníků i literárních postav české i světové literatury.

Aktuality

16. 6. 2012 – Byl zprovozněn čtenářský deník.

Nejnovější referáty

Jeptiška

(Diderot Denis)

Francouzský osvícenský román, jehož děje je posazený do Francie v 18. století. V době svého vzniku nepublikovatelný (až 1782 ? 1796), napadán za údajnou bezbožnost a nemravnost.

Obsah

Mladá Marie Zuzana Simoninová je výsledkem matčiny nevěry, a právě proto ji tvrdý a přísný pan Simonin nikdy nepřijme za vlastní a nechová se k ní dobře. Ona sama se to dozvěděla, až když vstupovala do kláštera. Neměla pěkné dětství. I když své dvě sestry převyšovala inteligencí, krásou a přirozeným talentem, neměli ji rodiče rádi a dávali jí to jasně najevo. Aby jí nemusel vyplatit žádné věno, rozhodne se, že ji jako sedmnáctileté děvče zavře do kláštera a udělá z ní jeptišku.V šestnácti letech ji rodiče poslali do kláštera Panny Marie. Zařadila se mezi novicky. Život v kláštere se jí vůbec nelíbil a neměla v plánu složit slib. Po dvouleté lhůtě, kdy působila jako novicka, ji rodiče přinutili ke slibu. Zoufalá Zuzana byla bezmocná. Při skládání slibu se však vzepřela a zajistila tak rodině nehoráznou ostudu. Po tomto incidentu ji nebyl ochoten přijmout žádný jiný klášter. Rodiče ji proto uvěznili doma v malé komůrce, kde byla ochotna strávit zbytek života. Právě v té době jí ale matka tajně prozradila tajemství o jejím otci.

Zuzana tedy začala chápat postoj rodičů vůči její osobě, chápala je a odpustila jim. Podvolila se osudu, přichází do kláštera Longchamp, kde slib opravdu složí. Ačkoli klášterní řád nenáviděla, velice si rozuměla s místní představenou de Moni, která s ní soucítila a snažila se jí oživit život. Tato milá představená však záhy zemřela a s příchodem její nástupkyně nastaly Zuzaně kruté časy. Tato nová představená ji naopak z duše nenáviděla a postupně proti ní poštvala ostatní jeptišky, které ji krutě mučily a týraly. Zuzana nemá v pokoji nic než holé stěny a matraci bez přikrývek. I modlit se jí zakázali. Jediná kamarádka, sestra Uršula, zemře. Zuzana několikrát pomýšlela na sebevraždu, ale bylo jí jasné, že by tak jeptiškám jen udělala radost. Rozhodla se tajně požádat o soudní zrušení svého slibu. Její žádost byla schválena a Zuzana si najala právníka, který jí byl velmi nakloněn a hodlal plnit její zájmy.

Když se jeptišky o celé kauze dozvěděly, začaly Zuzanou ješte více pohrdat a představená ji dokonce prohlásila za lhářku a pohanku, i když sama dobře věděla, že v celém klášteře nikdo nemiluje Boha tak, jako právě Zuzana. Její slib zrušen nebyl. K tomuto rozhodnutí soudu přispěly hlavně Zuzaniny sestry, které se bály o svůj zděděný majetek po rodičích, přestože je Zuzana několikrát písemně ujistila, že na zmíněné dědictví nebude uplatňovat žádné nároky. Zamítnutím zrušení slibu skončila pro Zuzanu veškerá naděje a byla připravena v klášteře zemřít, což se díky nelidskému chování ostatních jeptišek nezdálo býti nijak nereálné. Zuzana v zoufalství hledá pomoc u markýze do Croismare. Zuzanin právník věděl vše o Zuzanině utrpení a snažil se jí pomoci. Od svých přátel vybral peníze, které pak věnoval Zuzaně, a ta je mohla použít jako věno při přestupu do jiného kláštera, což okamžitě udělala. Byla to pro ni jen změna vězení, ale byla za ni nesmírně vděčná. V novém klášteře Sv. Eutropa v Arpajon opět nastal zlom. Místní představená, která se Zuzaně zdála víc než divná si ji okamžite zamilovala, a protože představené podlézaly všechny ostatní sestry, oblíbily si ji i ony. Matka představená je ale lesbicky orientovaná a udržuje intimní vztah se sestrou Terezii. Naivní a krásná Zuzana, která však nikdy nepoznala lásku, nepovažuje projevy její náklonnosti za hříšné. Nadměrná přízeň představené, která se od ní takřka nehla na krok, začala být Zuzaně postupem času až nepříjemná a trapná. Představená ji neustále líbala a hladila a zahrnovala ji všemožnými lichotkami. Zpovědní Zuzaně poradil, aby se představené raději vyhýbala. Nic netušící nevinná Zuzana se se zpovědníkovou radou okamžitě svěřila představené, která v zápětí nechala vyměnit zpovědníka. Její zbožnování ale přerostlo únosnou míru a

Zuzana se začala představené vyhýbat z vlastní vůle. Ta z jejího chování byla velmi neštastná a svou zlobu si vylévala na ostatních jeptiškách. Zakrátko onemocněla a začala blouznit, načež zemřela. Zemře a krátce po ní i sestra Terezie.

Přišla nová představená. Všechny jeptišky kladly smrt té minulé za vinu Zuzaně, a proto jí opět opovrhoval celý klášter a Zuzana nacházela útěchu v modlitbách. Nový zpovědník s ní cítil, protože ho potkal téměř stejný osud a pomohl tedy zorganizovat její útěk. Při útěku si Zuzana ošklivě poranila nohy. Po útěku do Paříže zjistila, že svoboda není vůbec taková, jakou si ji představovala. Zaměstnala se jako pomocnice v prádelně, kde žehlila prádlo. Neustále se bála, že ji odhalí a pošlou zpět do kláštera. Choroba jejích nohou se stále zhoršovala, až jí Zuzana podlehla.

Hlavní postavy

- Zuzana Simoniová ? nemanželská dcera z měšťanské rodiny,chytrá, zdravě vzpurná, zbožná, upřímná, naivní, vzor morální čistoty, dohnána k šílenství a smrti

- pan Mannouri - její právník a nevlastní otec

- De Moni ? představená longchampeského kláštera, dovedla Zuzanu k složení řeholního slibu

- nástupkyně Kristýny ? sadismus

- představená arpajonského kláštera ? vášnivá, lesba, zešílí -> smrt

- markýz de Croismare - šlechtic, od něhož žádala pomoc

Hlavní myšlenka díla

Ústřední myšlenkou Jeptišky je kritika náboženské morálky a pokrytectví které panuje v klášterech. Diderot si pro svůj příběh vybral půvabné, talentované, chytré a mladé děvče plné ambicí, a o to více a naléhavěji vyznívá tragika jejího osudu. Morální poklesek matky má za následek obětování nevinného dítěte v zájmu rodinného pokoje ale především finanční situace a cti.

Autor sleduje hrdinku od zoufalého počátečního boje až do tragického konce. Zuzana je nesmírně inteligentní, dokáže se velmi dobře ovládat i v krizových situacích. Čtenář pozoruje hrdinku od počátečního pasivního postoje, kdy dívka ignoruje veškerou vnitřní bolest, až do chvíle, kdy už nevydrží nátlak a začíná plánovat útěk, který se pro ni má dalekosáhlé a katastrofické následky. Příběh alegoricky zobrazuje touhu člověka po svobodě, základním lidském právu. Jeptiška je psychologickým románem (vezmeme-li v potaz až skoro klinickou studii lidské duše a hlavně vnitřního světa hlavní hrdinky) a zároveň sžíravá náboženská satira, která po svém vydání sehrála významnou roli v protináboženském boji. Církevní kruhy se proti tomuto dílu velmi bouřili. Jeptiška je velmi pozoruhodné a emotivní dílo, které nás svým naléhavým sdělením dokáže oslovit i v dnešní době, kdy je moc církve oslabená.

Příběh je z části fikcí a mystifikací, z části je však pravdivý. Diderot jej původně psal pro rozptýlení svých přátel. Jedná se o jednu z jeho nejlepších a nejpřelomovějších prací, řadící se mezi první z velkých moderních psychologických románů.

Celý příběh je založen na pravdivých životních osudech jeptišky Margarity Delamarrové, jejíž soudní proces za zrušení řeholního slibu sledovala celá Francie. Diderot a jeho přátelé si velmi oblíbí markýze de Croismare, který musel odjet do Normandie, aby dal do pořádku nějaké majetkové záležitosti. Diderot a přátelé ho velmi postrádají, proto se po 15 měsících rozhodnou přimět ho k návratu. Sázejí na jeho velkodušnost. Využijí příběhu mníšky z Longchamp, Margarity Delamarrové (někdy i Zuzany Saulierové), která je v klášteře proti své vůli a soud o zrušení svého slibu prohrála. Diderot a spol přimějí markýze, aby si myslel, že se Margaritě podařilo utéct z kláštera a uchýlit se k jisté paní Madinové. Skupinka rozpoutá korespondenci a výsledkem je markýzova ochota pomoci a nabízí Zuzaně místo vychovatelky jeho dcery. Plán přimět markýze k návratu do Paříže Diderotovi a jeho přátelům tedy nevyšel. Potřebují proto akci ukončit, proto nechávají fiktivní Zuzanu zemřít.

Po deseti letech se markýz náhodou potká s paní Madinovou a jeden z přátel, Grimm, musí prozradit celý výmysl. Markýz to považuje za dobrý vtip.Diderot se rozhodne dát příběhu nějakou formu. Je plně ponořen do psaní díla, naneštěstí jeho elán později ochabne a román zůstává nedokončený.

Umělecké a kompoziční prostředky

- forma autobiografických dopisů fiktivní hrdinky ? zpověď markýzy de Croismare

- 4 části románu + dodatek ? závěr (Zuzaniva smrt, sdělení paní Mandinové markýzy de Croimare, že Zuzana zemřela na následky zranění při útěku z kláštera)

- umění autentické výpovědi (ich-forma) ? adresované reálné osobě, dramaticky vyhrocené pasáže, drastické obrazy (blízkost s gotickým románovým postupem)

- spisovná čeština, styl vyprávěcí, přímá řeč

- jazyk je velmi moderní a srozumitelný, nevyskytují se zde téměř žádné archaismy a zastaralé výrazy

Autor ? Denis Diderot (5. 10. 1713 ? 31. 7. 1784)

- francouzský spisovatel a filozof, proslul projektem francouzské Encyklopedie v 18. století

- současník Voltairův a Rousseauův byl pravděpodobně jedním z nejpilnějších lidí

- třebaže se stal synonymem proticírkevního odporu v 18. století, vzešel z tradiční katolické rodiny

- jeho sestra se stala jeptiškou a bratr farním úředníkem

- sám Diderot se měl stát knězem, byl vychováván v jezuitské škole, ale roku 1734 uprchl do Paříže, aby se pokusil prosadit v literatuře, což bylo jeho největším snem

- netušil kolik let tvrdé práce jej čeká, než bude mít alespoň dost peněz na to, aby netrpěl hlady

- živil se jako soukromý učitel , spisovatel a jako překladatel

- roku 1746 vydává anonymně Filozofické myšlenky

- Diderot se proslavil jako vedoucí autorského kolektivu, který vytvořil Encyklopedii aneb racionální slovník věd, umění a řemesel

- v Diderotovi dlouho uzrávala myšlenka vydat dílo, jež by obsáhlo všelidské vědění, čímž se podobal Komenskému, ale na rozdíl od něj chtěl vytvořit jakési "nové evangelium lidstva" a na církev a náboženství pohlížel značně skepticky

- spoluvydavatelem Encyklopedie byl proslulý matematik d'Alembert (1717-1783), který rovněž napsal k celé Encyklopedii předmluvu, kde vysvětlil její poslání

- svým materialistickým pojetím mnoha hesel narážela Encyklopedie od počátku na odpor vládních i církevních kruhů a byla několikrát zakázána. Přesto se v desetitisícových nákladech šířila po celé Francii a byla přeložena i do několika cizích jazyků. Stala se základním encyklopedickým dílem vzdělané Evropy 18. století i nejdůležitějším teoretickým spisem Francouzské revoluce. Dílo vycházející od roku 1751 bylo dokončeno roku 1772. Na Encyklopedii spolupracovalo přes 200 autorů (mimo jiné i Voltaire a Rousseau).

- k Diderotovu prozaickému dílu patří román Jeptiška (1794), kde pochybuje o smyslu klášterního života a brojí protifalešné zbožnosti

- satirický pohled na společnost a její pokryteckou morálku nalezneme v esejistickém Listu o slepcích pro potřebu těch, kdož vidí (1749)

- je neuvěřitelné, že Diderot vedle Encyklopedie ještě zvládl napsat několik divadelních her , z nichž nejúspěšnější byly Nemanželský syn a Otec rodiny, a moralizující příběhy, kritizující pokrytectví a nespravedlnost tehdejší společnosti Synovec Rameauův (1762) a Jakub fatalista (1796)

- Diderot žil i po vydání Encyklopedie ve značně nuzných poměrech, a když chtěl vyplatit své dceři věno, hodlal prodat svou vyhlášenou knihovnu. Dozvěděla se o tom i ruská carevna Kateřina II. a vyplatila mu za knihovnu 15 000 franků a navíc přidala i roční rentu. Diderot ji z vděčnosti navštívil v Petrohradu, kde se zdržel několik let a těšil se zde velké úctě. Jak se říká, doma není nikdo prorokem. Učenému Diderotovi se dostalo ve Francii skutečného uznání až po smrti. Doceněny byly i jeho zakladatelské zásluhy v oblasti moderní kritiky výtvarného umění (Pojednání o kráse, 1751) a jeho teoretické stati o divadle (O poezii dramatu, 1759)

Osvícenství

- myšlenkový a filozofický směr 18. století, vznikl v Anglii, odkud se rozšířil do Francie a potom do celé Evropy, klade důraz na rozum, ale ztrácí přísné oddělování žánrů typické pro klasicismus.

- jinak řečeno: určitá fáze klasicismu byla vyplněna osvícenstvím

Znaky

1. neomezená důvěra v "osvícený" rozum, který je schopný vybudovat lepší společnost,

2. zaměření proti církvi a její mocenské nadvládě, proti absolutistickému systému, prosazuje svobodu myšlení a rovnost občanů

3. vyznává kult rozumu (racionalismus) - víra v rozum, jeho objektivitu, víra v pokrok

4. kladen důraz na vědu a poznání

5. sepětí osvícenství s literaturou; spisovatelé byli zároveň vědci, filozofy, historiky, publicisty - myšlenky osvícenství využívali i někteří panovníci ( Marie Terezie, Josef II., Bedřich II., Kateřina...) = osvícenský absolutismus

Anglické osvícenství

- Francis Bacon

- John Locke

- George Berkeley

- David Hume

- Daniel Defoe - Robinson Crusoe

- Jonathan Swift (1667 - 1745) - Gulliverovy cesty

- Henry Fielding - Tom Jones

Francouzské osvícenství

- Charles de Montesquieu - Perské listy, Duch zákonů

- Francois Voltaire - Zaira, Brutus, Candide neboli Optimismus, Encyklopedie věd umění a řemesel, Encyklopedie - soubor znalostí z vědy, techniky a umění, čtenáře vyzývá k vlastnímu uvažování a k hledání pravdy ve vědě a v historii, nikoli v bibli!

- 17 svazků textu, 11 svazků doprovodných ilustrací

- spolupracovalo 178 stálých spolupracovníků

- odpor ze strany jezuitů

Další encyklopedisté -

- Denis Diderot ? Jeptiška, Jakub fatalista (viz M. Kundera: drama Jakub a jeho pán)

- Jean d´Alembert

Preromantismus

sentimentalismus

- jeden z proudů preromantismu

- od pol. 18. stol. se v rámci osvícenství projevila tendence, zvláště u mladších autorů, místo důrazu na rozum klást důraz na city

- požadavek osobní a tvůrčí svobody

- odmítnutí konvencí, příkazů, řádu - požadavek tvůrčí svobody

- návrat k přírodě

- zájem o prostého a nezkaženého venkovana a jeho kulturu

- obdiv k schopnému podnikavému jedinci

Představitelé ve Francii

- Jean Jacques Rousseau - O společenské smlouvě, Emil čili O výchově , Nová Heloisa

- Francois René de Chateubriand - Atala

- Antoine Francois Prévost - Manon Lescaut

V anglické literatuře

- má preromantismus podobu poezie jezerní a hřbitovní,

- zobrazuje ponurá jezera, opuštěné trosky hradů, klášterů, děsuplné hřbitovy, hrobky, noční scenérie osvícené svitem měsíce atd.

- oblíbené jsou postavy mnicha, poutníka, vězně

- představitelé - William Wordsworth, Samuel Taylor Coleridge

V německé literatuře

- se preromantismus projevil ve formě hnutí Sturm und Drang (bouře a vzdor)

- znaky:

1. vzpoura silného jedince, zobrazování jeho citů a vášní

2. zdůrazňuje tvořivou svobodu osobnosti

3. klade důraz na nespoutanou přírodu

4. příklon k lidovým tradicím

5. hlavním žánrem se stalo drama, které navazovalo na měšťanské drama

- Gottholda Ephraima Lessinga - Mína z Barnhelmu, Moudrý Nathan, Emilia Galotti

- Johann Gottfried Herder - Myšlenky k filozofii dějin lidstva

- Johann Wolfgang Goethe - Utrpení mladého Werthera, Faust

- Friedrich Schiller - Óda na radost ,Don Carlos, Vilém Tell, Loupežníci, Úklady a láska, Valdštejn